V únoru jsme strávili tři týdny na Okinawě – v místech, kde žije nejvyšší koncetrace stoletých žen na naší planetě.
Pro Pravý domácí časopis jsem z toho následně sepsal 22 bodů, na kterých jejich dlouhověkost stojí. Pokud jste to nečetli v časopise, potom zde si přečtěte prvních deset a ve vloženém pdf-ku nahoře potom dalších 12 bodů.
Typický okinawský oběd. Vyjímečně ne doma, ale v restauraci v Ogimi:
Shīkwāsā – místní „mandarinky“, kterým někteří vědci připisují roli v místní dlouhověkosti:
Jedna z typických zahrádek v Ogimi:
I já jsem si tam zazahradničil. Je to nakažlivé:
P.S.: Rozjíždí se nám Modřanský blešák. Včera večer jsem měl poprvé pocit, že to funguje – našel jsem tam totiž jednu z knih, která mi před lety změnila život a kterou jsem svého času v češtině intenzivně hledal a nenašel: Temná stránka hledačů světla: Debbie Fordová. Až včera! Kdyby jenom kvůli této knížce, tak ten Blešák stál pro mě za to. A jak jsem si to tam včera procházel, úplně jsem se nadchnul, co všechno se tam dá najít: šicí stroj, lednička, pneumatiky, mraky dětských věcí – odrážedlo, lyže, kolo, oblečení, boty, kočárky, brusle, hromady knih,…. a to buď za zlomek původní ceny nebo zadarmo. Mrkněte tam.
P.S.2: Spojme se přes fejsbuk nebo newsletter. Další blogy, do kterých přispívám jsou: o budoucnosti podnikání (Slušný blog), o sousedské pospolitosti (Doma v Komořanech) nebo o dětech a vzdělávání (Monte blog).
The post Dalších dvanáct postřehů z ostrova stoletých appeared first on Změna práce a podnikání.